Víte, spousta lidiček se snaží bejt v něčem vopravdu dobrejch a důležitejch. No, a mně se to povedlo, fakt. Klidně se přijeďte kouknout do Soběsuk. Tu knajpu nepřehlídnete – vono totiž v tý díře za Nepomukem nic moc jinýho neni, vlastně ani kostel ne. Ale hospodu mají udělanou pěkně, to se zas musí nechat. Nějakejch třicet duší se tam v pohodě srovná, pohodlně se usadí, židle maj festovní, dřevěný, stoly taky, dokonce kytky na ně dávaj! (Až si jeden řiká, že pro ty by se našlo i lepší využití, no ne?).

Holky, co se tam vo to staraj, jsou pěkný kousky, ale teda kapku telátka. Na jednu stranu se fakt snažej, třeba vodu z kohoutku normálně nalejou, když chcete, nebo se dojdou zeptat, jestli jste se vším spokojený (ale jako na vztek jenom jinejch lidí, než zrovna vás – celkem pech, co?). Hele, dokonce třeba sami vymyslej, že víno přinesou až k hlavnímu chodu, aby se vám u polívky nepletlo. Paráda, co? No a pak na něj úplně zapomenou. To jeden jenom vrtí hlavou. Ale celkem vzato to ty šťabajzny zvládaj a jedna se i trochu usmívá.

Ale k tomu dlabanci – protože vo to tady přece hlavně jde, že jo? Koukněte, von šéfik neni špatnej. Takový polívky, na to von je třída. Nesype do nich žádný chemikálie, samá příroda je to, a přitom vejvar zvládne silnej, že nedohlídnete na dno, a ještě v něm plavou játrový knedlíčky jedna báseň. A co dokáže s dřšťkama (a teď nemyslim rozbít): marinuje je fakt navostro a pak je griluje, až celý křupou a jeden se diví, co s tím materiálem jde všechno udělat. Vůbec nejlepší je, když si vobjednáte jenom flákotu. Masíko je totiž ťipťop samo vo sobě – dyť vám říkám, že to mám pod kontolou – a třeba k entrecotu (to by si jeden tlamu zauzloval, co?) najdete na talíři jenom hromádku soli a pepře, kdybyste to náhodou měli málo, pár fazolek a kapku jogurtový omáčky. Nic víc. Rozumějte, vono málo je někdy hodně, a víc k tý báječný baště prostě nepotřebujete. Když si řikáte, jak moc byste to na tý pánvi chtěli nechat propíct, tak radši trochu uberte, von je šéfik nastavenej maličko víc k “well done”, ale jenom vo fous. Burgery tu taky nejsou špatný, dobrý hovězí je holt dobrý hovězí, i když se semele. Kůrčička fajn, kořeněný tak akorát – ale, hele, půlcentimetrovej špalík syrový cibule v tý housce, to by porazilo vola, a pečený vejce je upečený tak, že se hodí nůž na stejky. To zamrzí, co? Tak si někdy řikám: Gusi, ty se snažíš, makáš, trénuješ – no a pak to holt nevyjde stopro. Trochu smutek. Ale jenom vobčas.

Upřímně, s krávama to šéfik umí, to zas jo. Skoro mu to závidim. Ale když dojde na něco jinýho, třeba na ty slepice – no, von na tom eště kapku mákne, na to dohlídnu. Holky vás tu obsloužej, ale nerozněžněj. Takže určitě uznáte, že nepřehánim, když říkám, že tady je to prostě celý vo mně. Celej tendle podnik. Taky ty fotky, co mám všude po stěnách, vás nenechaj na pochybách, že jsem prostě třída a jsem tu za hvězdu. Teda ve vší skromnosti. Jo, vlastně jsem se ještě nepředstavil. Jsem Angus. Aberdeen Angus.

Po přečtení pochvalných recenzí jsem si řekl, že musím ten zázrak také navštívit.
Retauraci není težké najít, steakhousů v Soběsukách moc není. Podnik se úspěšně popasoval s tím, že je i jedinou hospodou ve vesnici. V první kuřácké místnosti s výčepem se odehrává místní večerní život, hovězí gastronomie v oddělené nekuřácké místnosti. Z vybavení bych dále vyzdvihl výčepní zařízení na víno, kde v prosklené vitríně stojí 6 lahví a z nich je víno přetlakem plynu vyháněno sosáčekem do sklenice, dochází tedy k minimálnímu styku vína se vzduchem.

Obsluha byla poměrně svižná, v počtu jedné slečny zvládala téměř zaplněnou restauraci bez zásadních problémů. Součástí nabídky je kohoutková voda zdarma. Čistá voda dá bohužel vyniknout slané chuti sklenic z myčky. Další příděl vody jsem dostal v téže sklenici, takže už bez pachuti.

Co se týče jídla, výkony již nebyly tak přesvědčivé. Předkrmy byly zvládnuté bez problémů. Grilované dršťky byly velmi výrazně ochucené, ale chuť se doplňovala se strukturou masa, která je velmi specifická. Domácí taliáni byli z kvalitního masa, ale po typickém výrazném kořenění jsem pátral marně. Nepomohl ani křen, který vypadal čerstvě nastrouhaný, ale opět scházelo aroma.

Entrecote steak jsem si objednal na rare a taky ho takový dostal. Zarazilo mne, že byl nakrájený asi na 5 dílů, ale na funkci to vliv nemělo. Chuť masa byla výrazná a velmi uspokojivá, se žvýkáním jsem problém neměl. Podávají k němu malé množství fazolek se slaninou. Obsluha doporučila i nějakou další přílohu, vyzkoušel jsem domácí hranolky, které byly chuťove uspokojivé, ale poněkud zvadlé a nekřupavé.

Dále jsme ochutnali Angus Farm Burger, který byl výborný. Bohužel byl podáván s normálními komerčními hranolkami z mrazáku. Maso bylo zcela propečené, houska opečená, vajíčko také zcela propečené. Při pojídání příborem by bylo lepší s tekoucím žloutkem, ale při konzumaci po americku by to asi znamenalo další problémy.

Doporučený domácí cheesecake byl vynikající, nepříliš sladký, v sýrové části ani stopy po tvarohu. Omáčka z lesních plodů byla chuťově velmi výrazná a nakyslá, celkově byl dezert osvěžující. Ačkoli jsem se snažil si výslovně objednat kávu K dezertu, dostal jsem ji asi 5 minut před ním. Espresso Illy bylo jako obvykle. Nepoužil jsem magické slůvko pikolo, takže velký objem přineseného nápoje volal po dalším rozředění mlékem. Takto amerikanizovanou kávu již šlo pozřít.

Steak House Nepomuk funguje od roku 2004. Restaurace využívá hovězí maso z farmy Šumavský Angus, což je plemeno původně pocházející ze Skotska.

Prostředí restaurace je čisté a příjemné, ale neformální, takže rozhodně možné k návštěvě s dětmi nebo se pesem. Obsluha byla při naší návštěvě nadstandardně milá, ale nevtíravá, hned jsme byli osloveni s nabídkou nápojů a menu.

Vybrali jsme si hovězí vývar Angus (49 Kč), česnečku se sýrem (45 Kč) a domácí hovězí salám (49 Kč). Na jídelním lístku je poznámka, že všechny polévky připravují bez jakýchkoli umělých dochucovadel. Tato informace je výborná, ale je vlastně trochu smutné, že restaurace musí zdůrazňovat něco, co by mělo být samozřejmostí. Obě polévky byly velmi dobré, přírodní, nepřesolené. Téměř vynikající hodnocení by mohl mít salám, který si v restauraci sami vyrábějí, stačilo by jen málo – lepší chléb (tento byl lehce “buchtovitý”).

Jako hlavní jídlo jsme vybrali rumpsteak (200 g za 235 Kč) s hranolkami z čerstvých brambor a s liškovou omáčkou. Steak byl propečený na požadované medium, maso šťavnaté, voňavé a omáčka z lišek (podávaná v mističce zvlášť) byla fantastická. Domácí hranolky musí oslovit i ty, kteří by si je jinde stěží objednali.

Další z nás ochutnal pokrm nazvaný Bavette (180 g za 265 Kč), což má být maso z boku (bez tuku) s pevnější strukturou, dle jídelního lístku určené opravdovým znalcům. K tomu pečené místní (Soběsucké) brambory s bylinkami. Nebylo možno cokoli vytknout.

Vynikající poměr cena : výkon jsme shledali u pokrmu nazvaného Angus farm Burger (185 Kč), který byl asi nejlepším burgerem, který jsme kdy ochutnali (lepší než v Dock House). Snad jedině slanina mohla být o kousek tenčí nebo křupavější, ale to je velmi individuální zaležitost.

Drobný záchvěv nespokojenosti vyjádřil jen poslední z hodnotitelů, který si objednal Entrecote (250 g za 295 Kč). Vzhledem k tomu, že zvolil úpravu rare, s masem se trochu potýkal (bylo prorostlejší). Nicméně na chuti také nebylo příliš co vytknout, gratinované brambory k tomuto kusu masa byly vynikající.

Vzhledem k neškrobenému prostředí jsme všichni ochutnali kromě svého i jídlo spolustolovníků, takže hodnocení je výsledkem konsensu 4 lidí. Všechny hlavní pokrmy si zaslouží nejvyšší hodnocení s výjimkou Entrecote, kde u nás stále hraje prim L'Ardoise. Ne často mám dojem, že bych se musela vrátit do stejné restaurace na určité jídlo, pokud však dostanu chuť na steak, bude rumpsteak s liškami velkou výzvou. U nás všech v hodnocení zvítězil.

Zajímavostí hodnou ochutnání je víno určené speciálně ke steakům : Angus Cabernet Sauvignon (1 sklenička74 Kč).
Na závěr jsme ještě neodolali domácím lívanečkům s brusinkami (79 Kč) a domácímu jablkovému závinu (79 Kč). Dezerty nádherně prezentované, s pravou šlehačkou (také by mělo být normální, ale bohužel tomu tak zatím není).
Pokrmy byly podávány na nahřátých talířích. K jídlu je možno si objednat vodu z kohoutku zdarma a tato informace je uvedena na jídelním lístku.
Jestliže pokrm využívá mražených surovin, je to uvedeno v lístku (ale týká se to jen zelených fazolek a kukuřice). Drobnou výtku si zaslouží jen káva (espresso Illly), která byla nevýrazná, vodovatá.
Restaurace Steak House Nepomuk rozhodně stojí za návštěvu, výrazně převyšuje průměr, možná i proto ji doporučuje hnutí Slow Food.

Do steakhousu do Soběsuk jsem si udělal zajížďku z dálnice cestou do Itálie, abych dovolenou začal něčím hezkým. Podělím se dnes s vámi o své zážitky.

Restauraci snadno najdete, je na návsi v úplně nepatrné vesničce. K restauraci je přidružena ekofarma s chovem plemene angus. Maso je tedy zaručeně čerstvé a netrpí cestování přes půl zeměkoule.

Restaurace má dobře oddělenou nekuřáckou část s kapacitou odhadem 30 míst. Interiér je útulný, rustikální, židle a stoly z příjemného dřeva, cílili jsme se tam skutečně jako na farmě.

Servírka byla velmi příjemná, usměvavá, děti dostaly omalovánky a pastelky, rodiče jídelní lístky. Kdykoliv jsme něco potřebovali, byla po ruce.

Objednal jsem si carpaccio a pak bavette. Carpaccio mě upřímě řečeno zklamalo. Maso nebylo nakrájené na tenké plátky, ale na jakési trhance. Nedokázal jsem to ani dojíst, syrové maso ve velkých kusech prostě nemůžu. Měl jsem tedy značnou obavu, jak to dopadne se steakem. Naštěstí jsem se bál zbytečně. Maso bylo připravené naprosto výtečně, přesně medium, tedy uvnitř růžové, ale ne syrové, na povrchu ogrilované do té správné barvy. Tuhost masa byla úměrná vybranému druhu. Měl jsem možnost ochutnat i klasický fillet mingon v provedení medium rare, tomu nešlo vytknout také vůbec nic, naprostá pohádka. Nebýt toho nešťastného carpaccia, tak bych jídlo hodnotil 5 body.