Podniku Aberdeen Angus Steak House jsem si poprvé všimla, když otevřeli v pražském obchodním centru Palladium nejen restauraci, ale i fastfood Angus Burger. Stihla jsem ochutnat jen burger (na fastfood až dost dobrý) a zavřeli. Od té doby jsem občas mlsně mrkla na jejich stránky, ale na výlet do Plzně ani do Soběsuk u Nepomuku jsem se nějak nedostala. Až o víkendu, měli jsme s drahým výročí, jsme si Plzeň vybrali jako cíl dvoudenního výletu.

Steakhouse se nachází v malém domečku u vody, v létě je možnost posedět na zahrádce. Do samotné restaurace se vchází chodbou kolem kuchyně a toalet a pak po úzkých točitých schodech dolů (nechtěla bych tu běhat s talíři). Při telefonické rezervaci jsem sice byla upozorněna, že prostor je malý a že už mají jen stolek u baru pro dva, ale že je to tak malé, jsem nečekala. Útulný interiér je zařízen v teplých barvách a je poměrně tmavý, není to ale na škodu. Stěny jsou částečně obloženy dřevem, na stropě je klenba z neomítnutých cihel, v baru je zabudovaný krb a v čele místnosti krásný červený příborník. Stoly jsou masivní dřevěné a na židlích je polstrování z kravské kůže – tedy nic pro vegetariány (i když jedno bezmasé jídlo se v menu najde). Díky své velikosti a svíčkám na stole působí restaurace přímo romanticky, bohužel to obsluha kazí puštěným rááádiem. Maličko nepříjemné bylo také to, že drahý seděl před lednicí s víny a občas se musel trochu pošoupnout, aby obsluha mohla dovnitř.

Když už jsem u té obsluhy, tak ze začátku jsem byla lehce zklamaná, protože servírka vypadala trošku nezúčastněně a úsměv jsem taky nezaznamenala. Během večera ale roztála a byla usměvavější a vlastně moc milá, dokonce nám prozradila recept na cheesecake a zdá se, že je to ona, kdo ho peče. Její kolega byl ještě o kousek příjemnější, ale bohužel nás obsluhoval méně.

Od začátku bylo jasné, že sem jdeme především za masem z šumavských býků, takže předkrm jsme vynechali a z menu vybrali Beef mix. Tedy degustační prkénko z hovězího masa, které obsahovalo steak ze svíčkové, entrecote a rumpsteak. Jako přílohu pak česnekovou bagetu a zeleninu pečenou na grilu a navíc bylinkové máslo a pepřovou omáčku. Po tom, co se nám povedlo na maličký stůl vměstnat prkno s masy, mističky s přílohami i láhev s vínem a začali jsme ochutnávat, už nám bylo všechno jedno. Že máme malý stůl, že sedíme u lednice, že tu hraje rádio…
Maso bylo jen osolené a lehce opepřené a vynikla tedy naplno jeho chuť. Ani jednomu kusu nebylo co vytknout, všechny byly šťavnaté, propečené na požadované medium a krásně měkké. Bagety byly křupavé a tak akorát česnekové, grilovaná zelenina byla chutná, i když cuketa i lilek by snesly ještě chvilku na grilu. Bylinkové máslo i pepřová omáčka byly v pořádku, ale ničím výjimečné. Mimo námi zvolených příloh k beef mixu patřili ještě fazolky se slaninou (ta byla jediným opravdu slabým místem večeře, protože byla připálená) a neuvěřitelně dobrá pečená (asi) mrkev s řapíkatým celerem.
Ač se to nezdá, tak jsme se hlavním chodem nepřejedli natolik, aby nás (no dobře, mě) nezlákaly dezerty. Z lístku jsem vybrala „dezert dle denní nabídky“, což měl být piškotový korpus se šlehačkovým krémem a broskvemi. A taky byl. Velký kus nadýchaného domácího piškotu voňavého od citrónové kůry, krém z opravdové šlehačky a másla a nakládané broskve, trošku posypaný strouhanou čokoládou. Z čistě testovacích důvodů jsem si objednala espresso (Illy) – mělo řídkou cremu, ale úplně hnusné nebylo. Samozřejmě je třeba objednávat verzi „piccolo“.
Drahý se nakonec rozhoupal k dezertu také, vyzkoušeli jsme tedy domácí cheesecake s omáčkou z lesních plodů. Nebyl to klasický cheesecake z Philadelphie, ale byl výborný. Sušenkový základ byl sice nevýrazný, ale krém ho zachránil. Byl jemný, nepřeslazený, s výraznou chutí mascarpone a stopou bílé čokolády. Omáčka byla hustá, hladká, lehce nakyslá a smetanovou chuť cheesecaku skvěle doplňovala.

K pití jsme měli Chardonnay VdP. Jakožto naprostý laik bych ho popsala jako lehké svěží víno, které mi moc chutnalo. Bohužel druhá láhev nebyla dostatečně vychlazená, což ale obsluha (pomocí kýble s ledem) napravila.

Protože jsme bohužel nezůstali jen u dvou lahví, bylo třeba se druhý den něčím napravit a tak jsme se vydali do restaurace podruhé. Tentokrát jsme otestovali polévky, konkrétně hovězí vývar Angus s játrovými knedlíčky a kořenovou zeleninou a česnečku se sýrem a smaženým chlebem. V lístku je poznámka, že všechny polévky jsou připravovány bez použití umělých dochucovadel. Byla to pravda, ale zdá se mi smutné, že to musí takhle zdůrazňovat.
Vývar byl poctivý, silný „jak noha vod stolu“, s velkými, zjevně domácími játrovými knedlíčky, se zeleninou uvařenou na skus a nepřesolený (což je hlavní problém většiny polévek, které si v restauracích dávám).
Česnečka nepatří mezi mé oblíbené, protože většinou bývá taková vodnatá. Tahle byla poctivá a dobře dochucená, se spoustou brambor, sýra a kostičkami chleba.