Když jsme projížděli okolo, myslela jsem nejprve, že to je nějaký vtip. Na malém krámku se skvělo několik cedulí v červenobílém provedení, mimo jiné: FOTOSBĚRNA a 1. BECHYŇSKÁ KOLÁČOVNA. Scukařská hrdost mi nedovolila neprozkoumat tuto záhadu blíže.
Po vstupu do podniku zjistíte, že kromě fotosběrny krámek funguje také jako prodejna korálků, skla, v Bechyni všudypřítomné nevkusné keramiky… ale ano, sláva – je tu také pult s koláči. Za ním statná skorošedesátnice s perfektním přehledem o tom, co prodává. Na veškeré zvědavé dotazy ráda a s hrdostí v hlase odpovídá. Dozvěděla jsem se mimo jiné, že koláče peče již 15 let jistá paní Němcová, která má přý heslo „V Bechyni upeču, v Bechyni prodám“. Ještě že tak, protože být tenhle podnik v Praze, do měsíce mám o pět kilo navíc.
Ochutnala jsem tvarohový větrník s meruňkou, tvarohový cop, makový koláč a ořechový rohlíček. Vše v neuvěřitelné cenové relaci 8,– až 12,– Kč. Ale ano, já vím, za tuto cenu koupím koláč i v Michelské pekárně… ovšem to zakousnu do dvoumilimetrové vrstvy ztvrdlého tvarohu, který vypadá, jako by ho už kdosi předžvýkal, vyplivnul, poctivě usušil a pak nahňácal na těsto – to vše s cílem mě zákeřně zadusit. Paní Němcová na to jde podstatně jinak: její tvaroh je nadýchaný, vrstva čítá nejmíň dva cenťáky a výsledek mne přenesl do jiného stavu vědomí. Mák byl voněl čerstvostí a byl tak akorát mokrý. Ořechová náplň byla krásně vlhká, nebyla zahořklá a voněla pořádnou dávkou ořechů. Větrník byl z listového těsta, které možná mohlo trochu víc lískovat, ale to už vážně rejpu. Ze všeho je cítit máslo a poctivá práce a zcela právem tu lze použít otřepané heslo „jako od babičky“.
Musela jsem se dost ovládat, abych manželovi od každého nechala kus na ochutnání, neboť mé nízké pudy velely: „Sežer to všechno!“
Až pojedete kolem, tak vážně, ale vážně zastavte – i kdybyste si zrovna nechtěli nechat udělat fotky.